Prostor (a čas) v komunikaci a jeho proměny v souvislostech s vývojem mediačních prostředků / Prostor (in čas) v komunikaciji ter njegovo spreminjanje v povezavi z razvojem medijskih sredstev

Povzetek

Mezilidská komunikace, jejíž "přirozená" podoba je dána výše charakterizovanou nezprostředkovanou komunikací charakteristickou jednotou místa a času a limitovanou fyziologickými možnostmi člověka se vyvíjela směrem k "osvobození" této komunikace od přirozených limit času a prostoru. Proto je historie proměn mezilidské komunikace historií vývoje zprostředkování komunikace, počínaje "zavedením" písma, které při důsledném rozlišování formy a substance v sémiotickém smyslu právě svou substanční složkou (kámen, hliněnné destičky, papyrus, pergamen, papír ...) představuje kanál a médium (chemie a technika materiální složky formy písma) až po současnost, která je charakteristická dramatickým nárůstem mediačních technologií založených na elektronických digitálních počítačových prostředcích. Tyto technologie souvisejí se vznikem a rozvojem "technologických jazyků" jako specifických sémiotických soustav jsoucích součástí mediální technologie. Zároveň tyto technologie výše uvedeným způsobem vedle překonávání časové a prostorové limitace zasahují významně do vzájemných funkčních a společensko-relevančních proporcí psané a mluvené komunikace.